Garnacha Tinta
- Vinesencia.cz
- 30. 7.
- Minut čtení: 10
Aktualizováno: 2. 8.
Garnacha (Grenache) byla po dlouhá léta základním pilířem vín z Pyrenejí až po jih Francie a Itálii. Přesto se ocitla ve stínu slavných cuvée, kde hrála často až druhé či třetí housle. Dnes se však podruhé prosazuje jako hlavní herečka – právem jí přezdívají „pinot noir Středomoří“. Protože když garnacha hraje sólo, může být okouzlující.
Garnacha je odrůda, která dokáže ohromit chutí a zároveň překvapit svým celosvětovým dosahem. Ve Francii Grenache se v počtu výsadeb drží hned za Merlotem. Červené Châteauneuf-du-Pape založené na Grenachi – nebo tvořené výhradně jí, jako v případě legendárních vinařství Rayas nebo Bonneau – nabízí ve sklence zářivě rubínový odstín a rovnováhu mezi červeným a tmavým ovocem, divočinou, smolou, kůží a středomořskou garrigue. Hloubka, struktura, zralé, ale rozpadavé třísloviny, svěží kyselina a často výrazný alkohol – to všechno utváří silné, ale elegantní víno. Grenache ze starých keřů na chudých, kamenitých půdách, formovaných do keřů systémem gobelet či alberello, vznikají vína, po nichž v posledních letech touží sběratelé, kteří hledají hloubku, autenticitu a krásu v tichu, ne v hluku. Pokud jde o francouzské pojetí Grenache, pak nedostižné Château Rayas představuje styl, který je pro tuto odrůdu naprosto neobvyklý – a přesto nepřekonaný. V sousedních apelacích Tavel a Lirac Grenache noir hraje hlavní roli v intenzivních růžových vínech, která s přehledem nahrazují červená při párování s uzeninami, paštikami či studenou zvěřinou.
A na druhém konci světa – v australském McLaren Vale – Grenache z písčitých půd nabízí možná nejbližší paralelu k nejlepším vínům jižní Rhôny. Téměř průsvitně rubínová barva, jemná stavba, vrstvené aroma... ale i sladkost ovoce a typická viskozita, která prozradí původ. A k tomu dotek eukalyptu, který Nový svět prostě nezapře. Garnacha (Grenache) se skvěle přizpůsobuje různým terroirům, ale to nejlepší ze sebe dává tam, odkud pochází – ve Španělsku. Ve Španělsku bývala Garnacha Tinta dříve nejpěstovanější odrůdou, ale se vzestupem popularity tempranilla a mezinárodních kultivarů se její výsadby začaly zmenšovat. Navíc evropské dotace na likvidaci přebytečných vinic zasáhly i staré keře v těch nejlepších terroirech. Mnohé bylo ztraceno, ale odrůda přetrvala – a dnes se o ni starají ti, kteří v ní vidí víc než jen alkohol do cuvée. Dnes se díky úsilí osvícených vinařů znovu dostává na výsluní – a právem se jí říká „pinot noir Středomoří“. Toto přirovnání není náhodné: stejně jako pinot noir má Garnacha schopnost s mimořádnou citlivostí vyjádřit terroir. Odrůda sama o sobě dává spíše světlá vína s jemnými taniny, ale proměnlivost podnebí, půd a nadmořské výšky ji dovoluje nabízet nečekanou šíři stylů a chutí. V chuti často dominuje sladké červené ovoce – v čele s jahodou ve všech podobách – doplněné o švestky, třešně, kořeněné tóny a specifický růžový nádech, který je typický pro dobře vyzrálé, ale nepřezrálé garnachy. Typická je spíše nižší až střední kyselina, jemné taniny, vyšší alkohol a střední tělo. Vyladit tento rovnovážný akt není snadné, ale v rukou zkušených vinařů vznikají vína nesmírně elegantní, komplexní a nezapomenutelná.
Z pohledu párování s jídlem patří garnacha k nejuniverzálnějším červeným vínům. Výborně doprovodí dušené pokrmy z masa, zeleniny nebo luštěnin, bohatší ryby i vyzrálé tvrdé sýry. Jen pozor na příliš kořeněná a pálivá jídla – vysoký alkohol jim nesvědčí, takže kari bychom si nechali k jinému vínu.
Garnacha je přirozeně velkorysá na alkohol. Zatímco dříve to byl ceněný znak, dnes čísla nad 14 % leckteré odradí. Ale číslo je jen číslo – důležitý je balanc. A právě ten dokáže dobrá garnacha udržet i při 15 % alkoholu. Doporučujeme víno před podáváním lehce nachladit – ideálně 30 minut v lednici. Na teplotu bílého vína ji však nechlaďte – zachovejte noblesu.
Zrození legendy mezi horami a mořem
O přesném datu zrození této fascinující odrůdy můžeme jen spekulovat, ale většina odborníků se shoduje, že její kolébkou byly horské oblasti Aragonie – historické země rozkládající se mezi dnešní Katalánií a Navarrou na severovýchodě Španělska. První písemná zmínka o „tinto aragonés“ – červeném aragonském víně – pochází z roku 1513.
Italové, konkrétně Sardové, tuto teorii zpochybňují. Tvrdí, že jejich „cannonau“, jak garnachu na Sardinii nazývají, je ještě starší a že právě odtud se později rozšířila na evropskou pevninu. Jenže renomovaný světový ampelograf José Vouillamoz se opírá o jiný argument: ne archivní dokumenty, ale genetickou rozmanitost. A v té jasně vítězí Aragonie – čím více klonů, tím hlubší kořeny v čase i místě.
Dnes je Aragonie na vinařské mapě méně výrazná, ale ve středověku šlo o významného hráče ve Středomoří. Království Aragonie ovládalo rozsáhlá území: jih Francie, části Itálie včetně Sardinie a Sicílie, i oblasti v dnešním Řecku. Garnacha tu sice nezapustila kořeny všude, ale malé výsadby přetrvaly dokonce i na svazích Etny.
Skutečný boom popularity přišel po pohromě jménem fyloxera. V Evropě byl zoufalý nedostatek révy a vín, a bylo třeba odrůdy, která je odolná, skromná, výnosná a s vysokou cukernatostí. Garnacha všechny tyto požadavky splňovala. Ve francouzské jižní Rhôně rychle nahradila pracný mourvèdre a dokonce pomáhala zahušťovat i slabší ročníky burgundských pinotů – nenápadně a účinně. Díky své světlejší barvě totiž garnacha snadno splynula, aniž by si toho někdo vůbec všiml.
Aragonie – původní kraj garnachy
Paradoxem zůstává, že oblast s největším zastoupením garnachy ve Španělsku nese název jiné odrůdy – DO Cariñena, tradičně spojované s carignanem. Ve skutečnosti tu ale hraje prim právě garnacha. Místní vína bývají většinou solidní, technicky zvládnutá, cenově dostupná – přesto však stále spíše všední a bez výraznější osobnosti.
Zcela jiný tón má DO Campo de Borja, které se sebevědomě označuje jako El Imperio de la Garnacha – Impérium garnachy. Právem. Stejně jako sousední DO Calatayud se zde nachází množství starých keřových výsadeb, často ve vyšších nadmořských výškách. Půdy bohaté na vápenec a příměs břidlic dodávají místním vínům výraznou strukturu. Právě v těchto podmínkách vznikla také legendární Alto Moncayo – první garnacha regionu, která si vysloužila plných 100 bodů od Parkera.
Typickým rukopisem zdejších vín je síla, zralost a kořenitá sladkost – styl, který si nezapře inspiraci v „novém světě“. Ač stále dominují větší producenti a vinařská družstva, kvalita stabilně roste a potenciál regionu je nesporný.
Ten dnes čím dál více potvrzují i menší ambiciózní projekty, které stojí za hlubší pozornost – například El Escocés Volante v Calatayudu nebo vinařství Frontonio v rámci IGT Valdejalón. Obě jména se v posledních letech stala synonymem pro výrazné, autentické a precizně zpracované garnachy s velkým osobním rukopisem.
Navarra – Chladná elegance
Navarra dlouho kráčela ruku v ruce se slavnější Riojou. Jenže výstavba železnice z Hara do Bilbaa přesměrovala obchodní toky právě do Riojy, zatímco Navarra zůstala stranou. A s tím i její vinařská identita zůstávala dlouho nejasná a přehlížená.
Navarrští vinaři však našli vlastní cestu – živá, sytě ovocná růžová vína z garnachy se stala jejich poznávacím znamením. Ještě předtím, než svět propadl bledým růžovým vínům z Provence, slavila Navarra úspěch s plnějšími, jahodově laděnými rosé. Tento styl ale později uškodil celkovému renomé regionu mezi náročnějšími milovníky vína.
S nástupem nových trendů pak přišla vlna výsadeb tempranilla, následovaná módou mezinárodních bordó odrůd. Garnacha byla zatlačena na okraj – často doslova, do odlehlých a zapomenutých parcel. Právě tam však dnes vznikají vína, která opět vzbuzují pozornost a respekt.
Současný styl garnachy z Navarry se často označuje jako „atlantický“. Vysoké polohy vinic, vápencové podloží a chladnější podmínky se tu podepisují na aromatice i chuti. Vína jsou výrazně svěží, méně sladce ovocná, spíše lesní než zahradní – s tóny černého rybízu, sušených bylin a kořenitých nuancí. Barva bývá sytější, místy až purpurová, a oproti typickému středomořskému stylu má navarrská garnacha i patrnější kyselinu a tříslovinu.
Chlad, výška a vápenaté půdy dávají této středomořské odrůdě zcela novou tvář. Styl, který by žádný milovník garnachy rozhodně neměl přehlédnout.
Výběr k ochutnání:
✷ Viña Zorzal – Señora de las Alturas, D.O. Navarra, Corella, Španělsko ✷ Viña Zorzal – Malayeto, D.O. Navarra, Fitero, Španělsko ✷ Viña Zorzal – Golerga, D.O. Navarra, Lerga, Španělsko
Rioja
Region Rioja lze rozdělit na dvě odlišné části. Garnacha historicky dominuje ve východní části zvané Oriental (dříve známé jako Baja). Klima zde má středomořský charakter – vyšší teploty, méně srážek – což způsobuje, že Tempranillo zde rychle získává marmeládový charakter. Garnacha se však v těchto podmínkách cítí jako doma, zejména na terroirech Monte Yerga. Tyto vinice se nacházejí v nejvyšších polohách kolem obce Alfaro, kde je možné zachovat svěžest spolu s tradičním projevem Garnachy – tóny červeného bobulového ovoce, květin a středomořských bylin.Právě odsud pochází i nejprestižnější a nejdražší garnacha v celé Rioje – Quiñón de Valmira, kterou vyrábí slavný Álvaro Palacios.
Stále častěji se garnacha objevuje i v čisté odrůdové podobě v předhorských oblastech. Zvláštní pozornost si zaslouží dvě konkrétní zóny: Sonsierra, která se rozkládá přímo na úpatí pohoří Sierra de Cantabria – to chrání Rioju před chladnými a vlhkými větry od Atlantiku – a také údolí řeky Najerilla. Toto údolí se rovněž nachází ve vyšších polohách, avšak na opačném břehu řeky Ebro.
Na těchto terroirech je garnacha schopná vytvářet i strukturovanější vína s taniny. Styl je zde chladnější, přísnější, než na jaký jsme běžně zvyklí – ale o nic méně působivý.
Výběr k ochutnání:
Priorat – vína velkého kalibru
V Katalánsku najdeme Garnachu prakticky všude, ale zaměřme se na dvě nejvyspělejší oblasti. Tou první je Priorat, známý svými čistými břidlicovými půdami (tzv. llicorella), obklopený oblastí Montsant, kde se vyskytují i další typy půd. Klima je zde horké a velmi suché, a právě proto se Garnacha tradičně doplňovala Carignanem, který si dokáže uchovat kyselinu i v extrémních podmínkách. A ještě před příchodem révokazu zde dominoval dokonce i Monastrell.
Přestože má region tisíciletou historii, moderní éra Prioratu začala teprve ročníkem 1989, kdy tzv. velká pětka vydala svá první vína: Clos Dofí, Clos Mogador, Clos Martinet, Clos Erasmus a Clos de l’Obac. Zajímavostí je, že všechna tato vína vznikla jako jedno jediné cuvée – vinifikované společně, jelikož tehdejší mladí vinaři neměli finance na vlastní vybavení. Až následně každé víno dostalo svou samostatnou etiketu.
Každý z tvůrců se pak vydal svou cestou. Álvaro Palacios brzy ukázal nejen vinařský talent, ale i marketingový cit – a získal si srdce amerických importérů. V Clos Martinet se připojila k otci Sara Pérezová, která se později provdala za Reného Barbiera mladšího, syna zakladatele Clos Mogador… Historie Prioratu by vydala na celý román, ale jedno si zapamatujme: od původně vysazovaných odrůd jako Cabernet Sauvignon, Merlot či Syrah začali vinaři (s výjimkou tvrdohlavého Clos de l’Obac) koncem 90. let ustupovat. Do popředí se vrátily místní odrůdy, především Garnacha.
Popsat styl místní Garnachy jedním slovem je nemožné – vše závisí na vesnici, vinici i samotném vinaři. Můžete narazit na jemné, květinově-ovocné verze s pevnou strukturou jako od Álvara, na svěží a pronikavá vína s lehce divokým charakterem od Sary Pérezové, nebo na monumentální interpretace od mistrů z Clos Mogador.
Montsant – ve stínu Prioratu
Montsant bývá často podceňován. Jednou se mu říká „brána do Prioratu“, jindy „Priorat pro střední třídu“ nebo „dostupná alternativa“. Realita? Apelace má vlastní charakter – nebo spíše několik výrazně odlišných charakterů.
Na severozápadě je klima chladnější, vinice leží ve vyšší nadmořské výšce a půdy jsou tvořeny jílem a vápencem. Právě odsud pocházejí jedny z nejstylovějších Garnach, jaké si lze představit. Les Manyes od Terroir al Límit, které získalo 100 bodů od Roberta Parkera, sice formálně nese označení DOQ Priorat, ale vinice ve skutečnosti leží v Montsantu. Jde o mimořádně jemný, čistý a elegantní styl s mnohaletým dozníváním.
Na jihovýchodě je to naopak – vinice se nachází nízko, v horkých oblastech s písčitými půdami. Na první pohled by se mohlo zdát, že vína odsud budou přezrálá a těžká. Ale vzpomeňme si: jaká je nejslavnější Garnacha planety? Château Rayas! A to vzniká v Châteauneuf-du-Pape právě na čistém písku – bez známé galetové kamenité půdy.
Písek se přes den rychle zahřívá, ale v noci stejně rychle chladne – a právě díky těmto výkyvům vzniká styl vín z jižního Montsantu, který je kořenitý, bylinkový, ale nikdy těžký. Skutečný „pinot noir jihu“ – vína s elegancí, svěžestí a hloubkou, jakou by v těchto podmínkách čekal málokdo.
Výběr k ochutnání:
Venus La Universal – ekologický projekt Sary Pérezové v Montsantu. Manželský pár Sara Pérez a René Barbier ml. – dvě velké vinařské rodiny Prioratu – spojil síly a založil vlastní rodinné vinařství, postavené na lásce: k sobě navzájem, k vínu i k přírodě. Jejich vína jsou šťavnatá, hladká, smyslná – s Garnachou ze starých keřů v hlavní roli.
Gredos – nová hvězda na mapě Garnachy
Horské pásmo Sierra de Gredos, zhruba 40 km západně od Madridu, se v posledních letech stalo nejžhavějším bodem pro milovníky odrůdy Garnacha. A není divu – právě zde se mimořádně šťastně protnuly všechny klíčové faktory pro vznik výjimečných vín z této odrůdy:
Zaprvé, nadmořská výška od 600 do 1200 metrů, která zajišťuje výrazné denní a noční rozdíly teplot. Zadruhé, dostatečné množství srážek, které sem přinášejí vlhké větry až od Lisabonu skrze údolí řeky Tajo (Tejo).
A zatřetí, chudé granitové půdy a rozpadlé žulové písky – studené, neúrodné, vinici nutí ke skutečnému boji. Ale právě v těchto podmínkách může vinař – pokud má cit a trpělivost – vytvořit ne kompotovou, ale svěží, kyselou a hluboce aromatickou Garnachu ve stylu Burgundska.
Gredos leží na rozhraní tří provincií, a tak zde nenajdeme jeden sjednocený apel. Oblast se obvykle dělí do tří zón:
Alto Alberche – nejvýše položená a nejchladnější část v provincii Ávila, spadající pod apelaci DO Cebreros.
Střední Alberche – o něco nižší nadmořská výška, sušší a teplejší klima, objevují se zde i břidlice. Část vinic spadá pod DO Cebreros (břidlice), část pod DO Vinos de Madrid (granit a písky).
Údolí Tiétar – nejjižnější, s vyšším úhrnem srážek a teplejším, až středomořským klimatem. Víno z této části nese označení DO Méntrida.
Za zrodem moderního stylu Gredosu stojí dvojice Dani Landi a Fernando García z projektu Comando G, společně s Markem Isartem z vinařství Bernabeleva, který se z tohoto tandemu později osamostatnil. Jejich filozofie je jasná: nulová extrakce, žádná přezrálost, žádné nové sudy.
Výsledek je fascinující. Garnacha bledé barvy a lehkého těla, kterou by si člověk snadno spletl nejen s Pinotem Noir, ale v některých případech dokonce i s lehčím růžovým vínem. Ve sklence to působí jako nenáročné, ovocné víno na letní večer s přáteli – ale realita vás zaskočí. Tohle víno pulzuje energií, má výraznou kyselinu, překvapivou tříslovinu a dokáže se v čase ve sklence dramaticky proměňovat.
Jediný problém – stačí ochutnat jednou a zůstane s vámi. Nezapomenutelné! Od té chvíle budete Garnachu měřit podle Gredosu.
Výběr k ochutnání:
Comando G jsou právem považováni za objevitele nového stylu garnachy ve Španělsku. Recept je jednoduchý – minimální zásahy na vinařství a špičkové hrozny, sklizené ne na vrcholu zralosti. Žádné sudy, žádný pigeage, žádná extrakce.
Garnacha se za takový přístup odvděčí světlem, čistotou květin a červeného ovoce, jasnou kyselinou a dozníváním, na které se nezapomíná. Je jí málo – a chtějí ji všichni, kdo ví, kdo nehledají jen víno, ale zážitek.
Comments